1. Jak to všechno začalo
přípravy na cestu do Teheránu
Pokud chcete navštívit nějakou exotickou zemi a prožít nevšední zážitky, můžete si vybrat třeba Írán.
Tato země je ještě turisty neprobádaná, má sice spoustu omezení, které ji činí méně atraktivní než jiné lokality, ale je zajímavá.
Pro ty z vás, kteří se chtějí o Íránu dozvědět víc, pro ty z vás je tady moje vyprávění.
Pokud nechcete použít služeb cestovní kanceláře, potom musíte mít zvací dopis od někoho z Íránu a musíte si zažádat o vízum.
Nám se poštěstilo, že náš kamarád pobýval dlouhodobě v této zemi a zvací dopis nám (na ambasádu) poslal a mohli jsme si zažádat o vízum. Dostanete čtyřstránkový dotazník, kde se ptají na všechno možné, včetně toho, kdy a kde už jste byli v zahraničí, kde budete bydlet, co hodláte v Íránu dělat atd…
Dotazník musel být vyplněn na stroji!!! (ve dvacátém prvním století!) v anglickém jazyce a v několika kopiích, naštěstí stačilo jeden dotazník vyplnit a ostatní okopírovat.
K žádosti jsme přiložili několik fotek, ženy pochopitelně fotku se zahalenými vlasy, složili jsme v příslušné bance poplatek, což bylo za jednoho asi 850,- korun a čekali na výsledek udělení víza.
Mezitím jsme objednali letenky, pro jednoho je zpáteční letenka něco mezi patnácti až pětadvaceti tisíci, záleží na tom, jakou si vyberete leteckou společnost a kudy letíte.
ČSA do Íránu nelítá, a základní směry jsou z Prahy přes Rusko, nebo Rakousko, nebo Německo, nebo Arménii.
Všechno dobře dopadlo, vízum jsme dostali, také jsme dostali přátelské rady, co si můžeme vzít a co ne a tak už nám nic nebránilo v tom, abychom se začali intenzivně připravovat.
Nesměli jsme s sebou brát žádný alkohol, včetně piva a vína, žádné vepřové maso a žádné časopisy, kde jsou obnažené ženy. Předpokládal jsem, že se erotické časopisy nesmí dovážet, ale v Íránu, jak jsem později zjistil, nesmí žena na veřejnosti ukázat ani vlasy, nebo holé paže. Na vlastní oči jsem viděl krabičky se spodním prádlem, kde byl obrázek těla ženy začmárán fixem a bylo vidět jen to spodní prádlo, ale ani kousek nahého těla. Snad jen ruce po zápěstí. Nebo krabička na nátělník pro muže a ty holé paže byly také začmárány. Sranda.
Tak ještě něco oficiálnějšího – základní údaje o cíli naší cesty:
Írán je oficiálně Íránská islámská republika, persky /Džumhúríje islámíje Írán/, měna je íránský rijál, hlavním městem je Teherán, rozlohou je asi dvacetkrát větší než naše republika, počet obyvatel je téměř 70 milionů.
Je to hornatá země s nížinami podél toků řek a u pobřeží, jinak jen hory a pouště, nebo spíše nějaký druh stepi.
Írán má velké zásoby nerostného bohatství, ropa, zemní plyn, uhlí, zatím neobjeveného a nevyužívaného „civilizovanými státy“ (viz Írák), snad proto je v této zemi relativně bezpečno a klidno.
Mapa Íránské islámské republiky:
Trochu z historie, ale hróóózně zjednodušeně :-)
Vláda Šáha (Mohammada Reza Páhlavího) v šedesátých letech minulého století je despotická a diktátorská, ale ekonomika země roste, lidé se mají lépe, vláda je proamericky orientována, do země přichází cizí kapitál a i lidské svobody v této islámské zemi jsou docela pokrokové (rovnoprávnost žen, nemusí se nosit šátky, dá se koupit alkohol, uvolňují se mravy …)
Změny v sociální politice a diktátorská vláda naráží na stále větší odpor, nepokoje vrcholí v roce 1979 občanskou revolucí, Ajatolláh Chomejní, vůdce revoluce, vyhlašuje islámskou republiku, úředníci šáhovy vlády jsou popraveni, Šáh mizí do exilu do Anglie, občanská práva se vrací do islámského normálu, země se uzavírá okolnímu světu, ekonomika jde dolů, chudí jsou ještě chudší a bohatí bohatší, střední vrstva téměř zmizela.
Deset let války s Írákem (1980-1990), Chomejní umírá, je uložen do okázalé hrobky na jižním okraji Teheránu, u pohřebiště vojáků íránsko-írácké války, jako věčný hrdina lidu.
Současnost – do popředí se dere umírněný střed, ne tak tvrdě islámský, prezident je Chatámí, nyní už Ahmadínežád
Téměř sto procent obyvatel jsou muslimové, šíité, kteří považují za jediného nástupce Mohammeda jeho zetě Aliho a jeho děti a jako představitele církve uznávají místní duchovní - immámy.
Takto vypadají číslice a abeceda jazyka Fársí:
Všechno, co jsem napsal, jsem psal v dobré víře, ale chybička se může vloudit. Nejsem ani historik, ani zeměpisec,ani demograf, to, co uvádím, to jsem buď osobně viděl a zažil, nebo mi o tom řekli jiní, ale ne všechny jejich výpovědi jsem si ověřoval z oficiálních pramenů. Ono to někdy ani dost dobře nešlo. Tak mé vyprávění berte s rezervou.
