4. Diplomatická recepce
Tak zase je tu další den v pořadí. Dneska nás čeká recepce na počest přidělence jednoho nejmenovaného evropského státu. Snad se tady bude Francouz cítit dobře. Ale ještě předtím pár fotek z běžného života:
Toto je běžná coca-cola, to aby jste si nemysleli, že jsme v nějaké rozvojové zemi, pouze ta cola a ten sprite mají nějaký jiný obal.
No a toto je sváteční oblečení hlasatelky televizních novin – končí přece ramadán a to je velký svátek.
A připravuje všechno na večer, aby bylo uklizeno a navařeno na večer.
Recepce začíná v pět večer. pozoruhodné je, že všichni pozvaní příjdou opravdu v pět. Zní to jako nesmysl, vždyť je to normální přijít na čas, ne?. V česku to tak neplatí, ale tady hostitel prostě pět minut před začátkem recepce otevře dokořán vstupní dveře a dovnitř vstoupí postupně hosté, až někdy pár minut po páté může hostitel dveře zavřít, protože už jsou všichni hosté uvnitř. Žádné výmluvy typu "promiňte, to ta doprava",nebo "měl jsem moc práce".
Muži seděli zvlášť, klábosili a popíjeli a ženy seděly a povídaly si také zvlášť.
Taky byl připraven stůl, to vepředu je ryba, něco jako naše štika, prý žije jenom v Iránu a prý nemá žádné kosti mimo páteře. Nevěřte jim, ti číšníci, co připravovali raut si to prostě vymysleli.
Vedle jsou špenátové omelety, plněné kečupem a sýrem a nakrájené na kolečka. Mňam.
V popředí (vpravo) je kebab a pečená rajčata, stručně řečeno, kebab je všechno, co se dá nastrkat na jehlu a opéct. Toto je mleté maso, asi směs hovězí a jehněčí, ale je tu na stole i kuřecí kebab, atd...
Uprostřed stolu v míse je gulash, a vpravo kachna na pomerančích, jako obloha byly použity meruňky. Řeknu vám, není to špatné.
Jak už jste pochopili, dělal jsem (i) fotografa a u připravených příborů jsem neodolal a pokusil se o umělecké ztvárnění vyleštěných lžiček, ve kterých se odrážel lustr.
A po jídle se zase pilo (pššššt) a taky diskutovalo a to bylo vše.
