18. Duchovní cesta
Jak dál v očistě svého vědomí.
V předchozích kapitolách jsem trošku odbočil, věnoval jsem se běžným světským pohnutkám, tomu, co nedává zpravidla lidem spát, a bez čeho si nedokáží spokojený život představit. Prachy, prachy, prachy… Vzpomeňte na tři trpaslíky z příběhu "Tři veteráni" "Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo…".
Nemít prachy, nevadí. Ale ani to není cílem těchto článků, cílem je uvědomění si sebe sama, nepodléhat bezmyšlenkovitě svému vnitřnímu superegu a svému egu, dostat se do pohody, milovat a užívat si život a posouvat se svým vědomím k nalezení svého lepšího já. Jen jsem prostě vyhověl těm z vás, kteří chtějí teorii pozitivního vědomí a života v pohodě přetvořit v něčem hmotném a hmatatelném.
Důležité je zastavit proud vědomí.
Zastavit tu nekončící změť myšlenek, soudů, dohadů, pochyb a hodnocení, která nám trvale rotuje v hlavě a stále se vrací zpět.
Je to stálá diskuse našeho vnitřního já, našeho soudce, rodiče a vnitřního dítěte v nás, diskuse o tom, co nesmíme, co musíme, co je špatně a co je dobře.
Prvním krokem v tomto procesu je afirmace. Trošku vnese řád do chaosu myšlení a také svým pozitivistickým výrokem motivuje podvědomí. Afirmace je ale jen násilné přibrzdění proudu vědomí.
Přesto má v procesu své místo, protože pokud ji děláte správně, posune vás více k tomu pozitivnímu vnímání světa.
Druhým krokem je pozorování:
* Zaměřím se na svůj dech a nezúčastněně pozoruji rytmus dýchání. Nádech, zastavení se, výdech, zastavení se.
* Nebo pozoruji sekundovou ručičku, jak se posouvá. Pravidelně odměřuje nám vymezený čas. Na sekundách můžete i přímo vidět, jak dlouho se dokážete vnořit do pozorování. Vydržíte alespoň 40 vteřin?
* Variantou pozorování může být spojení s afirmací – vytvořím afirmaci, třeba:
o Jsem spokojený
o Jsem šťastný
o Jsem rád na světě
o Radost a štěstí
o Já jsem já
Příklad - cvičení:
Pohodlně se usadím, nebo si lehnu, podle možností. Pokud je to možné, pak zavřu oči. Několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu a pak nechám dech i čas plynout. Pozoruji svůj dech, a opakuji si přitom afirmaci "já jsem" - nádech "jááá", výdech "jsem". Můžete opakovat jakoukoliv afirmaci, pokud se vám vejde do rytmu dechu. V Indii tomuto cvičení říkají vipassana .
Když poprvé zkusíte vipassanu, budete možná pochybovat o tom, zda se vůbec má nazývat meditací. Vždyť o co jde? Žádné fyzické cvičení, žádné procvičování dýchání, pouze velmi jednoduchý fenomén. Jen se dívat na svoje dýchání, na nádech, výdech. Shrnuto, je to metoda, při níž prostě sedíš a pozoruješ, jak vdechuješ a vydechuješ. A nic neměníš, nic s tím neděláš, to je všechno. Nesnažíš se měnit svůj dech, to není procvičování dýchání, kde se snažíš dýchat hluboce, hluboce nadechovat a vydechovat. Ne. Nechej své tělo prostě dýchat, tak přirozeně, jak chce. Stačí k tomu přidat jednu novou kvalitu. Uvědomění.
Když se nadechuješ, pozoruj, když vydechuješ, pozoruj. Staneš se vědomým toho, jak dech vstupuje špičkou tvého nosu, staneš se vědomým. Můžeš to pozorovat: dech vstupuje dovnitř a ty cítíš jeho spojení se špičkou nosu, poté vychází ven a ty ho cítíš znovu. Zůstává tam na špičce nosu. A ne proto, že by ses musel koncentrovat na tu špičku nosu. Musíš být jen bdělý, uvědomělý, vidoucí. Nejedná se o koncentraci. Nepřestávej, pokračuj v pozorování a připomínání si své bdělosti. Zpočátku budeš přestávat a zase se vracet znovu a znovu. Jestli je to pro tebe hodně obtížné a pro některé to je obtížné pozorovat dech na špičce nosu, můžeš pozorovat svůj dech na břiše. Když vdechuješ, břicho se zvedá, při výdechu zase klesá. Neustávej v pozorování svého břicha. Pokud máš opravdu "správné" břicho, pomůže ti.
Meditace není složitá, je jednoduchá. Právě proto, že je prostá, cítíš obtíže. Člověk rád dělá spoustu věcí, a tady nemá dělat nic, to je ten problém. Je to velký problém, protože my jsme naučení neustále něco dělat. Ptáme se: co máme dělat a meditace odpovídá: zůstaňte v nic nedělání. Nesmíte nic dělat, musíte ukončit veškerou činnost. Musíte zůstat v úplné nečinnosti. I myšlení je druh činnosti, a tak ho zahoďte taktéž. Cítění je druh činnosti - odhoďte ho. Činnost, myšlení, pocity - všechno je pryč, Ty jenom JSI. To je Bytí. A Bytí znamená meditace. Je to velmi prosté.
V souvislosti s meditací nikdy nepřemýšlej o termínu úspěšnosti.
Protože to znamená dosažení meditace ve tvé mysli, spojení tvé egoistické mysli s meditací. Pak se meditace stane tvým "egotripem". Nepřemýšlej o době, kdy toho dosáhneš, kdy budeš úspěšný či naopak, do kdy se budeš trápit. Ve světě meditace neplatí žádné lhůty. Zapomeň na to. Jsou to lhůty tvé mysli, ty jsou měřitelné. A to je celý problém: musíš vidět nějaké úspěchy, cíle, extáze, a tak se budeš cítit velmi bídně. Budeš se cítit tak pitomý, pošetilý, jen sedět a pozorovat svůj dech, vidět svůj dech. Musí ti to připadat velmi hloupé, musí se ti zdát, že se nic nemění, nic se neděje. Nic se neděje, protože ty tak moc předpokládáš, že už už se něco musí změnit.
Nic se nestane dřív, než má. Sedět pouze jeden den ve vipassaně jistě nezpůsobí úsměv na tvé tváři. Budeš určitě totálně unavený, protože ti řekli: nic nedělej, unavený protože sis nikdy před tím nepřipadal tak hloupě jako dnes. Nic nedělat? Já jsem přece muž činu! Když budeš celý den sekat dříví, nebudeš tolik unavený. Avšak tiše sedět a nic nedělat, jen sledovat svůj hloupý dech vstupovat a vycházet ze svého těla, to tě muselo mnohokrát napadnout: "Co já tady vůbec dělám?" Pokud budeš spěchat, chvátat, nikdy nepoznáš chuť meditace.
Meditace je jednoduchá, ale ty jsi komplikovaný, a tak to bude chvíli trvat, než začne být pro tebe odpočinkem. Meditace nepotřebuje čas, dovol mi znovu připomenout, tvoje komplikovaná mysl potřebuje čas. Musí být donucena, přeměněna, schopna odpočívat. To chce čas.
A přestaň přemýšlet o termínech úspěchu či neúspěchu. Raduj se! Neklaď si žádné cíle. Raduj se z absolutního klidu pozorování svého dýchání, svého nádechu a výdechu a brzy objevíš krásu, novou zkušenost nezměrné krásy. Brzy uvidíš, že k tomu, abys byl blažený, šťastný, nepotřebuješ nikam jít. Jen tiše sedět, být sám, být šťastný. Nic víc nepotřebuješ, jen cítit puls života.
To jsem nebyl já, to byl Osho. Ale napsáno je to skvěle.
"Osho" – "ten, co se rozpouští v oceánu…"
