2. Štěstí jako způsob myšlení
Nu což, nikdy není pozdě na změnu. Důležité je uvědomit si, že změnu chci a že proto chci něco udělat. Učení, nebo spíše přístup k životu, o kterém chci vyprávět, totiž není možné jen tak někomu nacpat do hlavy, prostě ho nebo ji přesvědčit přívalem slov, nebo barvitým líčením zářivé budoucnosti. Pro tento přístup k životu se musíte rozhodnout vy sami, vy sami musíte chtít změnu. Změnu, která vychází z vás. Není možné vás do něčeho nutit, udělat vás šťastnými za každou cenu.
to mi připomíná knihu se zajímavým názvem "Jak ženy dělají muže šťastnými proti jejich vůli" a tím i diskusi mezi dvěma kamarády:
Co děláš, jak se ti daří?
Ále, oženil jsem se.
Aha, tak to musíš být šťastný
To jo, to musím!
Tak jo, dejme tomu, že jsem ve fázi života, kdy opravdu hledám řešení svých problémů, emocionálních zmatků a stresů a obav a teď hledám příručku typu „Šťastným snadno a rychle“. Trošku jsem to zlehčil, ale snadné to opravdu je. Stačí jen trochu změnit způsob myšlení, způsob pohledu na vnější svět, trochu přemýšlet o myšlenkách, které spouští vaše činy. Na jednu stranu jednoduché, na druhou stranu velmi složité, záleží na úhlu pohledu. Měl jsem kamaráda, který tvrdil, že myšlení bolí. Byl ten typ, který bude raději kopat krumpáčem, než aby sedl do školních lavic a něčemu novému se učil.
Způsob myšlení také vychází z prostředí, kde jsem vyrůstali a kde jsme se vyvíjeli. Negativní způsob myšlení mi příjde pro náš národ docela typický. Znáte to sami – nemá to cenu, nikdy to nevýjde, všechno je na hovno, ..chčije a chčije..
Byl jsem svého času pracovně jako poradce v jedné zemi bývalé Jugoslávie, provinčním městečku, byl jsem z mentality místních a z nepořádku všude kolem docela znechucen. Všude byly odpadky, nepořádek, prostory kolem domů a paneláků neupravené, lidé sváděli své nedostatky na všechno a všechny okolo, nejraději by dělali poloviční dobu za dvojnásobný plat, přesto byli přesvědčeni, že oni jsou ten nejlepší přínos pro EU. Připadalo mi to, jako by si naši romští spoluobčané založili svůj vlastní stát. jednou jsem seděl rozladěn někde u kávy se svými kolegy, byli to dva cizinci, jeden angličan a druhý myslím holanďan, oba se rozplývali, jak je zde krásně, nádherná příroda v okolí města, líbilo se jim, že město je křižovatkou cest mezi Maďarskem, mořským pobřežím a Řeckem, libovali si, že jsou zde dvakrát vánoce a dvakrát velikonoce (v zemi je křesťanská i pravověrná církev) v rozmezí cca čtrnácti dnů a já jsem si zahanbeně uvědomil, že vidím jen nedostatky, jen ty nepříjemné věci a to, co je zde hezké, jsem vůbec nevnímal. Vše je jen o úhlu pohledu ? prostě mentalitu lidí a ani místní nepořádek nezměním, tak proč si tím zatěžovat mozek.
To je prostě to základní – pokud třeba prší, tak bude pršet, jestli se vám to líbí, nebo ne. Nezměníte to (vlastně můžete, ale to je až pro pokročilé čtenáře ?) takže pršet bude stejně, ale vy se můžete rozhodnout, jestli vás to rozhodí, naštve, nebo vás to nechá chladným. V tom je ten fígl – vy sami se můžete rozhodnout, jak se budete cítit.
Víte, není nutné v tom hledat jakoukoliv logiku, i když uznávám, téměř každý z nás prověřuje jakýkoliv nápad nebo názor pomocí logiky, jestli je to vůbec možné, nebo ne. Prosím, pro tentokrát nechejte logiku stranou. Ne, že by se systém pozitivního myšlení nedal vysvětlit logicky, ale není to tak jednoduché a nedokážu to udělat v několika řádcích. Všechno přijde, nebojte.
