11. Návrat do Teheránu
Opouštíme Isvahán, návrat do Teheránu
Pár snímků z dálnice... tady píšou – Tehran 380 km.
Zastavujeme a tankujeme benzín. U každé správné benzínky je mešita, a tady je navíc super moderní motorest, dokonce má na pánských záchodech i mušle (o tom ale někdy jindy) A taky tady mají moderní restauraci Mc-Donald, ale v místním stylu. Všechno americké je podle nich hnus, ale fast food okopírovali dokonale. Ostatně jsou schopni dokonale okopírovat téměř vše.
Restaurace byla opravdu ve velkém stylu – toto je vstup a dekorativní akvária po stěnách.
Už za tmy dojíždíme do Teheránu, doprava je jako obvykle zoufalá, všech sedm až osm proudů vozidel se nemůže srovnat na čtyřproudé vozovce, občas dochází ke kolizím, jednu jsme tak tak zažehnali, pod mostem bylo odstaveno auto a jako obvykle po íránském stylu označeno velikým šutrem (používají velký kámen, nebo hromádku kamenů místo trojúhelníku, prostě jiný kraj, jiný mrav.)
Tihle chytráci, když si uvědomili, že kámen není v šeru noci moc vidět, tak ještě u toho kamene rozdělali oheň a spokojeně s kanistrem benzínu pokuřovali opodál.
Zkouším vyfotit hrobku Chomejního, bývalého vládce země. Je to něco takového, jako je mauzoleum V.I. Lenina na Rudém Náměstí.
Dopravní provoz je stále na hranici průjezdnosti, silnice už je tříproudová, ale přesto se na ni vejde pět řad vozidel vedle sebe, všichni předjíždí všechny a do toho troubí a troubí.
Zvládli jsme to, už jsme doma.
