2. Cesta do Teheránu
Letělo se v pohodě, z Ruzyně jsme sedli na airbus 320 společnosti Aeroflot, který nás vzal kolem Varšavy do Moskvy.
Všude byla vysoká oblačnost, přesto pohled z letadla je docela hezký.
Pak už ale v těch deseti kilometrech byly trošku namrzlé okénka, ale pohled to byl pořád zajímavý.
Moskva, letiště „šeremetěvo“ nám úplně vyrazilo dech, očekávali jsme letiště evropského formátu, něco jako Frankfurt, ale bylo to malinké, informační systém téměř nulový, třeba hlavní nádraží v Praze z hlediska informačních tabulí je proti tomu technický zázrak.
Přesto jsme odlítli, dokonce ve správném letadle, zase aeroflotem, ale už to byl airbus 310, což je přece jenom prostornější letadlo.
Fotit už se nedalo, protože bylo téměř deset večer, což u vás v česku bylo o dvě hodiny méně.
Letěli jsme pořád na jih, už bylo jasno, svítily hvězdy, dokonce jsme rozeznali i velký vůz, ale byl na noční obloze v trošku jiném postavení než jsme zvyklí, byl postavený na špičku oje, až budeme na místě, tak ho určitě vyfotím. A taky měsíc, protože v Íránu je měsíc v jiné poloze, má obě špičky srpku nahoru.
Bylo jasno a pohled na rozzářená města byl fascinující, něco jsem zkusil vyfotit, fotky nic moc. Ta poslední fotka byla jakž takž, ale to už byl Teherán, do široka se rozkládající město na náhorní plošině, asi posledních dvacet minut před přistáním jsme letěli nad rozzářeným obzorem tohoto velkoměsta.
Šťastně jsme přistáli, dokonce i prošli celním odbavením, to už bylo asi půl třetí ráno místního času, což je oproti česku o dvě a půl hodiny méně. Teploměr ukazoval asi patnáct stupňů, podnebí je tady jako u nás když se vyvede teplé září, pro místní už je tady podzim. Fotit mi zakázali, tady je silný policejní stát a fotit se může jen něco a letiště ani náhodou.
Ráno jsme vstávali do sluníčka, je asi dvacet stupňů, sluníčko svítí, tak jsem na zahradě udělal několik fotek pro ilustraci.
Jo, opravdu je tady podzim. Bazén je vypuštěný a ten divný strom je Churma, já ho neznal, ale prý v česku roste. Říkám mu důvěrně „Formela“.
No, a tak si tu žijeme.
Venku je pořád sluníčko, ale najednou z ničeho nic začalo bouřit, asi bude letní, tedy podzimní bouřka, uvidíme...
