3. Teherán a nákupy na bazaru
Ráno pršelo a hezky se spalo, na snídani jsem si dal churmu, příčně se rozkrojí, jí se lžičkou (třeba) a je to něco mezi rajčetem a avokádem a banánem.
A rozkrojená vypadá velmi hezky. je na obrázku v závěru předchozí kapitoly.
Dneska jsme měli v plánu nakoupit v místním supermarketu. Dostali jsme jeden milion rijálů, místní měny, velký balík peněz, jedna bankovka má hodnotu 10 000,- místní měny a je to hodnota necelých třicet českých korun. (tisíc rijálů jsou asi tři koruny) Takže ten milion máme prý na drobné výdaje.
Na bankovce je „chomejní“, proto také 10 000,- rijálů je v místním slangu jeden chomejní, nebo jedna zelená.
Tady vypadám ještě spokojeně, protože jsme ještě nevyjeli. Naštěstí máme velké auto.
Doprava v Teheránu je strašná!!!!!!!!
Zoufale a křečovitě jsem se držel a s vytřeštěnýma očima sledoval provoz. V duchu jsem se omluvil všem pražským taxikářům, protože to co jsem viděl tady, je neuvěřitelné. Po této zkušenosti budu asi v Praze jezdit levou zadní a ještě se budu dloubat v nose.
Parkoviště, to byl podobný zážitek jako jízda, ještě deset minut po vystoupení z auta se mi třásly ruce. Bylo to jako v povídce Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna "Moje jízda tramvají" vystoupil jsem a děkoval bohu, tedy Alláhovi, že jsem jízdu přežil.
Na parkovišti u supermarketu byla spousta stánků s ovocem a zeleninou, všechno bylo jiné, zajímavé, exotické, včetně Lenky, která pózuje u stánku (obrázek vpravo).
Prošli jsme ještě další stánky, kde byly ruční práce místních umělců, zajímavé tvary a druhy, něco je na fotce vlevo.
I místní dívky jsou moc hezké (a šikovné).
Chodí oblečeny téměř normálně, alespoň ty mladší, ale mají na hlavě šátek, protože mohou odhalit pouze obličej. Ta dívka na snímku je už odvážná necuda, protože zápěstí nesmí být vidět. Některé perské dívky tento nedostatek (to, že mohou odhalit pouze obličej) korigují tím, že mají vyzývavý make-up a lakují si nehty, což by správně také být nemělo. Starší ženy, nebo silně věřící, nebo státní zaměstnankyně, ale třeba i pokladní, ty jsou celé v černém. Je to takový komplikovaný oděv, několik vrstev, které zakrývají celé tělo, oděv se v íránu jmenuje "čádor".
V supermarketu jsem měl zakázáno fotit, je to škoda, při prvním pohledu je to jako by jste byli v Tesku, nebo v Delvitě, jen ty názvy jsou nějaké legrační. Zboží vypadá evropsky, zvláště drogérie, regály vypadají podobně, jen třeba Persil má místo “klasického” nápisu nějaký klikyhák. Něco vyfotím v klidu doma a pošlu příště.
Každým okamžikem se očekává, že skončí ramadán, postní měsíc, jeho začátek i konec je řízen fází měsíce. Ramadán je od úplňku do úplňku. Během dne v době ramadánu se nesmí jíst ani pít, takže se venku ani nesmíte napít, aby jste neurazili kolemjdoucí, kteří by vás s radostí práskli místní policii. Dokonce nesmíte mít ani žvýkačku, protože by si ostatní mysleli, že něco žvýkáte a to se nesmí.
Stát tady kontroluje úplně všechno, možná monitoruje i moje zprávy. Takto třeba dopadnete, pokud by jste se chtěli podívat na internetu na nějaké choulostivé stránky. Stát vám prostě zablokuje přístup.
Je osm hodin večer, venku prší a je tam asi čtrnáct stupňů. Tak alespoň posílám pohled na Teherán z okolních hor, Teherán v mlžném oparu smogu, snímky jsem si vypůjčil, možná se tam také dostaneme, ale při současném počasí asi lepší fotky neudělám.
