8. Isfahán, první den
Isfahán, hlavní město provincie
Město Isfahán je provinční městečko, známé svými památkami, historickými budovami, muzei, mosty a mešitami.
Na místní poměry je malé a ospalé, má necelý milion obyvatel, a i když to na první pohled není vidět, je to jedna z nejvíce průmyslových oblastí, občas jsme jeli kolem nějakého komplexu budov (v Iránu jsou všechny výrobní objekty obehnané vysokým plotem s ostnatým drátem a strážními věžemi. Já jsem si původně myslel, že to jsou kasárna, nebo vojenská výroba, ale byl jsem ujištěn, že ne. Na druhou stranu, pokud taková fabrika vyrábí třeba traktory, kdo může vědět, jestli nevyrábí i tanky. Fotit mi to pochopitelně zakázali.
Isfahán je ještě známý tím, že má (snad, prý – žádný z těchto údajů jsem si neověřoval v oficiálních dokumentech) největší náměstí v této části světa, hned po Pekingu.
Nejdříve večerní procházka městem – noční fotografie náměstí, kterou jsem pořídil hlavně kvůli vycházejícímu měsíci, to je ta světlá tečka vpravo od jednoho z paláců.
Musím se pochlubit, fotoaparát v rukou dobrého fotografa dělá divy :-)
Kolem celého náměstí jsou taková podloubí, je to vidět i na fotce, a v těchto podloubích jsou stánky a obchůdky. Tyto obchůdky jsou kolem celého náměstí a jsou ve dvou řadách za sebou, takže můžete hodiny a hodiny procházet tento místní bazar, prodávají vše, ale to už jsem dříve popisoval, nebudu vás unavovat.
Vracíme se na večeři do hotelu, ještě předtím projdeme zlatou uličku se zlatnickými krámky – Připadá mi nepochopitelné, po tom, co jsme viděli v horách, jak může být na tomto místě plno. Obchody jen kvetou, lidé kupují zlato a šperky a mě při vzpomínce na tu bídu horské vesnice běhá mráz po zádech.
Musím ale uznat, že výrobky ze zlata mají nádherné, snad nejvíce propracovány mají snubní prsteny, ty jsou tady od moderních přes masivní kusy zlata až po jemnou práci s drobnými kamínky diamantů.
Vstupní hala hotelu vypadá honosně, celý komplex je postaven jako čtverec a uprostřed je zahrada s jezírky a vodotrysky.
Ještě chodba a část výzdoby, abych vás zase nezahltil nic neříkajícími fotografiemi.
A večeře – vyfotit jídelní lístek se mi (jako jsem později zjistil) nepodařilo.
Pak jsem se ale vrátil k fotkám a z jedné jsem se pokusil něco vytáhnout, tady je výsledek.
Jídelní lístek má zpravidla dvě strany, bohatě zdobené, jen rozevřete a hotovo, nemusíte pracně listovat, obsahuje pár předkrmů, dvě polévky a pět hlavních jídel, maso jako kebab (velbloud, žralok, jehněčí, mleté maso a kuřecí maso) s přílohou, což bývají brambory, hranolky nebo rýže a na závěr pár zákusků ke kávě.
Stolování v hotelu nic převratného, v nabídce není pochopitelně alkohol, tudíž ani víno a ani pivo, (v lepších restauracích pivo ano, ale bez alkoholu, zpravidla s různými exotickými příchutěmi,jediné snad co se dalo pít, bylo ibiškové pivo) jídla jsou jednoduchá, ale vynikající, zpravidla kebab na všechny způsoby, snad zajímavé je, že jako předkrm se podává bílý jogurt s nějakou příměsí, (tak jak jsou u nás jogurty s extra velkými kousky ovoce, tak tady mají jogurty naslano, s kousky něčeho úplně jiného) my jsme měli jogurt s nějakými místními ředkvičkami a další se špenátem, není to špatné, jogurty tady mají výborné.
K jogurtu se přikusuje, nebo se do jogurtu namáčí místní druh chleba, takové placky osmažené bez tuku na pánvi.
Výzdoba a styl restaurace připomíná luxusnější čínské restaurace v Praze.
Ženy musí pochopitelně jíst v těch svých kabátech a šátky na hlavách.
Ceny mírné, večeře pro čtyři za cca 250 místních tisíc, což je asi 700,- Kč.
Ještě drobný záběr z hotelového pokoje – v každém hotelu je korán, modlitební kniha a kobereček a modlitební kámen, a také tu je někde na stropě šipka, která ukazuje směr na posvátné místo muslimů, do Mekky.
Jo, tady je, ale není to jen šipka, (to víte, luxusní hotel) ale taková malá černá krabička (se šipkou) což prý je malý model hrobky, kde odpočívá Alláh.
